Smrt, láska, smrt z lásky

11. ledna 2010 v 16:07 | Samanta |  <3 FFka <3
Massie

"Napsala jsem Nickovi smsku a netrpělivě čekala na odpověď. Přišla skoro bleskově. S úsměvem od ucha k uchu jsem se hopem vydala do koupelny.


O 2 hodiny později

Stála jsem přede dveřmi do kina a čekala na Nicka. Měli jsme jít spolu na film jménem Mumie 3. O chvíli později se objevil zahalený šílenec, i když bylo pěkné vedro, měl na sobě čepici, šálu přes obličej a sluneční brýle. Hlavně nevyčnívat a být nenápadný- heslo Jonasů. Ale dneska to moc nevychytal. Byl to "můj" zamaskovaný Nickie. "Můj" ne, ale byl to můj nej. kámoš. "Ahoj." Kousla jsem se do rtu, abych nezačala zářit jak slunce. "Ahoj." Odpověděl mi ne moc nadšeným tónem, ale trochu se pousmál.


Po kině jsme šli na zmrzlinu. "Nicku co se stalo? Proč se pořád tváříš tak kysele?" Povzdechl si. "Wendy mi dala kopačky." Oči se mu zalily slzami. "Jak .."Vykřikla jsem nadšeně. Podíval se na mně ne moc pěkně. Zatřepala jsem hlavou, nemůžu mu dát najevo, jakou mi Wendy udělala radost. "Jak to?" Nasadila jsem zmučený výraz i tón hlasu, když jsem si vzpomněla, jak o ní básnil udělalo se mi špatně a oči se mi začali plnit slzami. "Proč brečíš?" Zeptal se mně. "To je jedno. Zapomeň na ni. Nebyla na tebe dost dobrá. Zasloužíš si lepší." Usmála jsem se. "Máš pravdu. Třeba.. Třeba ty?" Chytl mně za ruku a mou projel blesk. "Cože?" Vytřeštila jsem oči. "Ne. Neboj to byla sranda. Já jen, že tě mám opravdu moc rád, jsi ta nej. holka co znám, všechno ti můžu říct a ty mi pomůžeš..... Jsi jako moje sestra." "A..h...a..." Skoro jsem to vyhláskovala a vytrhla mu svou ruku ze sevření. "Já... já musím na wc." Vstala jsem od stolu, takže jsem málem shodila židli, na které jsem seděla v cukrárně a utekla.Za chvíli jsem se za ním vrátila a se slzami skoro na krajíčku....


O den později

"Nemám jít s kým na ples." Začala jsem fikaně a doufala, že to Nickovi dojde a pozvě mě. Otevíral pusu: teď řekne- Já taky ne, nechceš jít se mnou? "Já taky ne. Asi pozvu...." Jo jo jo asi pozvu tebe --- ŘEKNI TO... DĚLEJ ŘEKNI TO NEBO SE ZBLÁZNÍM!! "Marťu." Dořekl. Bylo to jako by mně někdo polil ledovou vodou... "COŽE?PROČ?" Vykřikla jsem. "No chodím s ní. Od včerejška." Usmíval se, jak sluníčko. Úplně ten pokoj prozářil. Proto měl tak dobrou náladu. "Aha. Nechodila ona s Tomášem?" "Co já vím.. a hele teď mi volá." "Nicku já jsem ji dneska viděla a líbala se s Tomášem a nevypadalo to, jako by při tom myslela na tebe!" Oznámila jsem. "Proč mi říkáš takové nesmysly?" Provrtal mně pohledem. "Nicku, ale já ji viděla.Věř mi to není holka pro tebe.... Je to s prominutím štětka..." Podívala jsem se mu přímo do očí. "Přestaň jí takhle nadávat jo? Jestli se ti nelíbí, že jsem šťastnej tvoje chyba...!" Řekl hnusným hrubým hlasem a zvedl telefon. Skoro okamžitě začal příst... Usmíval se a byl jak hrdlička... "Si nevěř." Zhnuseně jsem se od něj odvrátila a odešla do svého pokoje, kde jsem samozřejmě nezapomněla pořádně bouchnout dveřmi, takže to musel slyšet i ten tupec. Svezla jsem se s hlasitým brekem na židli u stolu vzala tužku a papír a začala psát dopis. Byla jsem v půlce, když se za dveřmi ozval hlas. "Ťuky. Ťuk." Nick otevřel dveře do mého pokoje, já jsem vyskočila, vystrčila ho ze dveří a zabouchla mu je před nose, čimž jsem mu možná způsobila bolest, poněvadž tam nechal hlavu....Takže se do ní trochu bouchl. Utřela jsem si slzy. Pustila mou oblíbenou skupinu Slipknot, potřebovala jsem něco co hodně řve, abych neslyšela to Nickovo promiň. Otevři.. Co se děje? ATD.

Všechno bylo připraveno. Učesala jsem se, znovu namalovala. Mrkla na postel.. Dopis byl tam, kde měl být. Rodiče mi umřeli, když mi byl rok. Vychovávala mně teta se strejdou, takže se aspoň shledám se svými rodiči.Vypnula jsem Slipknoty, abych si mohla promluvit s Nickem.

Otevřela jsem Nickovi. Vpadl do mého pokoje. "Co je?Proč brečíš?" Přistoupila jsem k němu. Vzala ho za ruce. "Nicku." Zašeptala jsem a vdechla vůni jeho kolínské. Chtěla jsem si z tohoto okamžiku zapamatovat úplně všechno!! Každičký detail byl pro mě strašně důležitý. "Co se stalo?" Bratrsky mne objal. Já se odtáhla. Ukázala jsem na postel, kde byl dopis. Udělal krok k němu, já ho však zarazila. "Až pak." Usmála jsem se a utřela si slzy. "Co se děje?!!Co chceš...." Zarazil se v půlce věty, rukou jsem mu přejela po hrudi. Tohle jsem toužila udělat už nejméně pět let. Naklonila jsem se k němu, naše rty se setkaly. Políbili jsme se. Bylo to úžasné. Prosím ať to nikdy neskončí.... prosím... prosím... Je to jako krásný sen... Jako bych plula na obláčku s Nickem okolo překrásné duhy..... Pohladila jsem ho po vlasech. Myslela jsem, že bude klást odpor... ale ne.. Ještě mně k sobě pevně přitiskl... Cítila jsem se v bezpečí... Už nemůžu dál.. Ne.. NIKDY HO MÍT NEBUDU!!! Nač to déle prodlužovat? Aby to ještě více bolelo? NE...

Odtrhla jsem se od něj. Pohladila ho po tváři. Přivřel oči. Usmála jsem se,naklonila k němu a zašeptala :"Miluji tě Nicye." Nick se ani nehnul. Rukama mě stále držel za boky. Musela jsem se mu vyrvat. "Ahoj." Otočila jsem se od něj, ale okamžitě jsem k němu zase přišla a dala mu poslední pusu na pusu.. takovou tu na rozloučenou... Pak jsem vyšla na balkón. Usmála se, zamávala mu, vylezla na zábradlí a podívala se dolů. Ty jo to je výška... Zatočila se mi hlava... Uf... Byla jsem v třetím patře paneláku. "Massie slez!! Co to děláš?" Zařval Nick a běžel ke mně. Už mu došlo co chci udělat. Stejně s tím nic neudělá.. Byla jsem pevně rozhodnutá. "Miluji tě." Zařvala jsem a přehodila druhou nohu přes zábradlí. "Miluji tě nadevšechno na světě. A taky vím, že mým NIKDY nebudeš... proto jsem se rozhodla ukončit moje trápení...Ahoj Lásko!" Naklonila jsem se. Tak už se jenom pustit a bude po mě. Nick doběhl na balkón v ruce svíral dopis. "Slez." Poručil. "Ok. Ale nejdřív si přečti dopis." Poslechl. Nejdřív zčervenal, pak se mu spustily slzy. Odložil dopis, po tváři se mu začali linout slzy. Nickovi zazvonil telefon. "Martina." Oznámil, ale nezvedl to. "Nicku, já takhle nemůžu... Strašně to bolí... Já to musím udělat. Bude to tak lepší." Otočila jsem se zády k němu. "Ne. Počkej." Přistoupil ke mně a políbil mně. "Nemá to cenu." Odtrhla jsem se. "Ale má." Políbil mně znovu. "Až teď jsem si uvědomil, že tě miluji... Massie prosím..." Říkal mezi polibky. "Miluji tě." Zašeptal a dal mi pusu na krk... "To je jenom takovy chvilkovy. Musím to udělat. Nickie pust mně." Naléhala jsem. "Ne. Nepustím tě, už NIKDY! Pojď od toho zábradlí." Táhl mě pryč. "Nech mně, Prosím!" Zlomil se mi hlas. "Nenechám." Začal zpívat píseň Please By Mine.

"They come and go but they don't know
That you are my beautiful

I try to come closer with you
But they all say we won't make it through."

Začala jsem řvát jak malá! To se nemělo stát. Ne Nick mně nemiluje říkal to jen, aby mně zastavil!! Vytratila jsem se zpět k zábradlí. "Pavouk." Zařval Nick. Ohnal se po něm. Žduchl do mně. Já jsem se naklonila přes zábradlí! Zatratila rovnováhu, převážila se a letěla dolů. "NEEEE!" Zařvala jsem. Zem se stále přibližovala. Já jsem tu sebevraždu nemyslela vážně... Nechci zemřít.. Chci žít a milovat Nicka....!!!! Hlavou mi vířilo tisícero myšlenek! Bude to bolet? Umřu? Budu žít? Vybavila jsem si Nickův obličej- vím, že mně nechtěl shodit. Ty jeho kaštanové hnědé oči.. Jeho roztomilé kurdlinky co mně lechtali na nose... Jeho sladké, měkké rty... na místech kde mně políbil jsem cítila teplo... krásné hřejivé teplo... MILUJU HO A TAK TO ZŮSTANE NAPOŘÁD! Snad na mně zapomene a bude žít šťastný.... s nějakou jinou holkou .... Slyšela jsem výkřik, který mi trhal uši, a stydla mi krev v žilách! Byl to výkřik Nicka. Výkřik, který znamenal zděšení... Ztracení milované osoby. Díky tomu výkřiku jsem pochopila, že mně opravdu Miloval. Zahřálo mně to u srdce už jsem mohla zemřít... Byla jsem metr nad zemí!

Nick

Zkoušel jsem toho pavouka zabít. Drbl jsem do Massie a ona se PŘEVÁŽILA!!! SPADLA PŘES ZÁBRADLÍ A PADALA DOLŮ. ZABIL JSEM JI... Začal jsem brečet ještě více, pištět a letlj jsem dolů po schodech. Ne to není možné. Nicku ona nespadla.. To je zlý sen! Noční můra. To by se nemohlo stát doopravdy! "HALO!! VSTÁVEJ!! VZBUĎ SE!" Fackoval jsem se.

Všechno jsem vnímal jakoby z mdlob. Jako bych se díval skrze někoho. Massie ležela v nepřirozené poloze na zemi. Podlomila se mi kolena a já se skácel k zemi. Dolezl jsem k ní po čtyřech. Z hrdla se mi vydral nepřirozený skřek. Sklonil jsem se nad ní. Ještě dýchala. "ZAVOLEJTE ZÁCHRANKU!!!" Řval jsem stále dokola. Vzal jsem Massie za ruku. Stiskla ji. Dal jsem jí první pomoc. Nic. Ale stále dýchala.Položil jsem si její hlavu do klína a čekal až uslyším houkání. "Kde jsou tak dlouho??!!" Začalo jí vynechávat srdce! Otevřela pusu. "Mi... miluji tě Nicki....Nickie!" Zašeptala a křečovitě se usmála. "Neumírej. Taky tě strašně moc miluju. Jsem blbec, že jsem si to uvědomil, až teď. Kde je ta záchranka?!! Slyšíš neumírej. Lásko. Miláčku. Miluju tě a proto musíš žít. Massie prosím. Ne. NE. To mi nemůžeš udělat! Slyšíš NEUMÍREJ!!" Kapali mi z obličeje slzy. Měla úplně zpřerážené končetiny možná i pár žeber, protože jí zpod trička prosakovala krev. Mocně se nadechla a já uviděl velkou kaluž krve. "MILUJI TĚ! SBOHEM NICKIE!" Rukou se mi dotkla tváře a trochu bolestí zkřivila obličej. Stiskl jsem jí ruku. Ona mi stisk opětovala. Pak se její dech zastavil. "Ne. To nemůžeš. Proč?! Proč ty? Proč ne ja?Proč mi to děláš?!" Křičel jsem. "Slyšíš dejchej." Třásl jsem s ní. Marně.

Pak přijela záchranka. Ti haj*ly řekli, že už nic nemůžou udělat. Přijeli pozdě proto je mrtvá. Prej, že by to nepřežila.Že má břicho plné krve .....

Znovu jsem se k ní sklonil. "Neboj se." Dal jsem jí pusu na zakrvácené čelo a prsty jsem jí přivřel víčka. Pak jsem utekl.

O 15 minut později

Už jsem nemohl. Ještě kousek. Už jsem necítil nohy a blbě se mi dýchalo. Předtím jsem zavolal mé rodině. Nikdo nebyl doma, tak jsem jim nechal vzkaz na zákazníku. Kolem Massie bylo strašně moc lidí, hlavně policisté, ale pustili mně k ní. Vloupal jsem se do sanitky a našel tak něco v injekční stříkačce. Píchl jsem si to do žíly a potom další dávku a to jsem opakovalo nejméně pět krát. Neměl jsem ponětí co to bylo .... Ale doufám, že díky tomu umřu! Měl jsem oblečení od krve. Byla Massiena! Policisté se mně psali kdo jsem. Odpověděl jsem, že jsem její přítel. To slovo znělo tak krásně. Přítel Massie! Krása. Za chvíli se shledáme. Přistoupil jsem k ní. Lehl si vedle jejího bezdechého zakrváceného těla. Pode mnou bylo něco lepkavé. Asi její krev. Ležel jsem v tom přes skoro půlku těla. Celou dobu jsem brečel. Chytl jsem jí za chladnou ruku a čekal na smrt. ve druhé ruce jsem křečovitě držel její dopis na rozloučenou. Bylo tam:

Nicku promiň, že to dělám, ale nemám jinou možnost. Nade vše tě miluju. A ničí mě představa, že by sis jednou vzal nějakou jinou holku. Nebo třeba, když básníš o tvých přítelkyních nejradši bych jim vyškrábala oči... Jsi ták krásný. Zamilovala jsem se od tebe asi před pěti lety.. A potom to se mnou šlo pořád z kopce. Začala jsem se sebepoškozovat. Ale nic ti nedávám za vinu.- Přehrával jsem si ty slova co napsala z paměti. Nicku bude to tak lepší:napsala-já jsem ucítil, že za chvíli to přijde. Za chvíli se s ni shledám. Zhluboka jsem se nadechl. Už jsem necítil vůbec nic....

Byl ze mě anděl. Normál jsem měl křídla a letěl jsem. Byla tam duha, mraky a obloha a jakási brána. Prošel jsem jí a uvítal mně nápis: Vítejte v nebi!

Pak ty křídla upadla a já jsem chodil po obláčcích. Skoro okamžitě jsem jí uvidět. Vypadal úplně přesně jako předtím než spadla. Přiběhla ke mně a začala mě mlátit hlava nehlava. "Proč jsi se zabil? Ty jsi normální debil . Nicku proč jsi to udělal." Řvala po mně a bila mne. "Stop. To bolí." Zarazila se.

Poté jsme si to vyříkali. Představila mi její rodiče a vrhla se mi do náruče. Asi o dva roky později jsme se vzali a žijeme spolu v nebi až do teď a ještě budeme dlouho žít! Jo a můj talent na zpěv nepřišel k újmě, takže jsem zpíval choráli i písně naší skupiny ostatním andělům a lidem, kteří zde byli. Dokonce mně bůh pochválil a dal mi 200 let života navíc a přes moje naléhání i Massie! Hrozně se mu líbila písnička Fly With Me.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Podle Nickova posledního přání zanechaném na zákázníku bylo Massiino a Nickovo tělo pohřbeno v hrobu vedle sebe! Teď můžou být navždy spolu!

 


Anketa

Klikni a zjistíš kolik minut budeš mít štěstí

klik

Komentáře

1 Jitulík Kaulitz beste Affs♥ Jitulík Kaulitz beste Affs♥ | Web | 11. ledna 2010 v 17:42 | Reagovat

---------♥LOVE♥----------------♥LOVE ------♥LOVE♥LOVE♥------♥LOVE♥LOVE♥ ----♥LOVE♥LOVE♥LO---VE♥LOVE♥LOVE♥ ------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE --------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LO ----------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥ ------------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥LOV --------------♥LOVE♥LOVE♥LOVE♥L ----------------♥LOVE♥LOVE♥LOVE ------------------♥LOVE♥LOVE♥LO --------------------♥LOVE♥LOVE♥ ----------------------♥LOVE♥LOV ------------------------♥LOVE♥L -------------------------♥LOVE ---------------------------♥LO -------------------------------------------- ------------------♥LOVE♥------------♥LOVE♥LOV -----------♥LOVE♥----♥LOVE♥-----♥LOVE♥---♥LOVE♥ -----------♥LOVE♥-------------------♥LOVE♥-----♥LOVE♥ -------------♥LOVE♥-----------------♥LOVE♥-----♥LOVE♥ -----------------♥LOVE♥-------------♥LOVE♥---♥LOVE♥ --------------------♥LOVE♥----------♥LOVE♥LOVE♥ ---------------------♥LOVE♥---------♥LOVE♥---♥LOVE♥ ------------------------♥LOVE♥------♥LOVE♥-----♥LOVE ---♥LOVE♥----------♥LOVE♥-------♥LOVE♥--------♥LOVE♥ -----♥LOVE--------♥LOVE♥---------♥LOVE♥-------♥LOVE♥ -------♥LOVE-♥LOVE♥--------------♥LOVE♥------♥LOVE♥ ------------♥LOVE♥------------------♥LOVE♥----♥LOVE♥ ----------------------------------------♥LOVE♥LOVE♥ Pošli toto všem svým SB, které máš ráda. Nezapomeň i na mě. Pokud to nepošleš, bude to znamenat, že je nemáš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama